Nejstarší členové utahají kdejakého mlaďocha, říká předseda bučovických turistů

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Historie organizované turistiky v Bučovicích sahá na začátek 20. století, kdy zejména díky učitelům bučovického gymnázia vznikl původní Klub turistů Noha. Samostatný odbor Klubu československých turistů pak v Bučovicích vznikl v roce 1933. Místní organizace v čele se současným předsedou Romanem Volkem tak letos oficiálně slaví 85. výročí.

Připravujete k tomuto polokulatému jubileu nějakou speciální akci?
V letošním roce si především, kromě 100. výročí vzniku republiky, Klub českých turistů (KČT) jako takový připomíná 130 let od svého založení. Hlavní oslavy se uskuteční v Praze od 8. do 11. června a na tuto akci pořádají bučovičtí turisté autobusový zájezd (kdo má zájem, ještě jsou volná místa). Takže slavit budeme, dalo by se říct, tři výročí dohromady. Co se týče dárku, už v lednu si na výroční schůzi bučovičtí turisté nadělili ke dvěma stuhám za uspořádání Prvního jarního výšlapu 2016 – s MND ze Ždánic do Bučovic a DP Za posledním puchýřem 2017 slavnostní spolkový prapor.

Loni v Bučovicích turisté zakončovali sezonu a třídenní program do města přilákal téměř 1 500 lidí. Jak náročné bylo zorganizovat ho?
Přípravy na akci Za posledním puchýřem jsme začali už na jaře 2015, kdy jsme museli, jak by řekl klasik, rekognoskovat terén. Tedy zjistit, zda vůbec naše město a okolí zvládne takovou akci pojmout. V momentě, kdy jsme dospěli k závěru, že ano, bylo ještě potřeba si říci, zda takovou akci zvládne KT Noha po organizační stránce, a to zejména co do počtu pořadatelů, kteří jsou k zajištění potřeba. I zde jsme si odpověděli kladně a podali si přihlášku. Jakmile ji vedení KČT schválilo, rozjel se nám nebývalý kolotoč. Na některé z fází přípravy nebo průběhu Puchýře se podílelo celkem devětašedesát pořadatelů a dohromady věnovali akci 1 296 dobrovolnických hodin svého volného času. V tomto nejsou započteny hodiny, které přípravou strávil přípravný výbor. Mně osobně stál Puchýř téměř veškerý volný čas za poslední dva roky.

Máte alespoň přibližnou představu o tom, kolik kilometrů jste nachodil za dobu svého členství?
Všechny drobné vycházky spočítané nemám, takže k dnešnímu datu ani přibližné číslo neodhadnu. O něco lepší je situace s dálkovými trasami, tedy s těmi od třiceti kilometrů. V této chvíli mám dokončených 89 stovek (a jestli vše vyjde podle plánu, tak v době vydání už to bude kulatých devadesát), což ale v porovnání s pravidelnými účastníky stokilometrových pochodů není nijak závratné číslo. Padesátek by mohlo být kolem sto dvaceti či sto třiceti, takže celkově už se může součet blížit hranici osmnácti tisíc kilometrů. Ale bez těch krátkých tras, ty fakt nepočítám.

Která akce KT Noha je podle vás nejnáročnější? Kterou naopak zvládnou i malé děti?
Nejnáročnější je bezesporu listopadová Vřesovická stovka, a to i přesto, že s ohledem na počasí tohoto období nemá celých sto kilometrů. Rodiče s dětmi najdou vhodné trasy na zbylých dvou bučovických pochodech – únorovém Pochodu Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého nebo zářijové Bučovické padesátce, na které jsou i cyklotrasy. Děti by bez problému také měly zvládnout různé další vycházky během roku, jejichž délka se pohybuje kolem patnácti kilometrů, například Mikulášský pochod.

Mluvíme o dětech. Jaká ale je věková struktura KT Noha?
Nejstarším členům už je přes osmdesát let, ale svou aktivitou a elánem by utahali kdejakého mlaďocha. Běžně se účastní brigád, pochodů i zájezdů. Individuálně pak s cestovkami vyjíždí i na další akce po celé Evropě, třeba týdenní přejezdy kolmo napříč vybranou zemí. Takto aktivní (a starší) jsou ovšem i členové v jiných odborech. Pravidelná turistika prostě udržuje tělo jak ve fyzické, tak i v mentální kondici. Co se však týče celkové věkové struktury KČT, tak jsou všechny věkové kategorie rovnoměrně vyváženy zhruba na třetiny.

Na Bučovicku se také staráte o značení turistických tras. Můžete tuto činnost klubu víc přiblížit?
Značení turistických tras se objevuje už v prvních stanovách Klubu českých turistů z roku 1888. První česká značená trasa pochází z roku 1889, kdy první značkaři 11. května vyznačili červenou barvou cestu ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Taktéž členové původního Klubu Noha vyznačili ve Ždánickém lese desítky kilometrů stezek, byť svým svébytným stylem. Ve třicátých letech dosahovaly délky kolem dvou set kilometrů. V současnosti je v České republice přes čtyřicet tisíc kilometrů značených pěších tras, takže až se je někomu podaří všechny projít, může o sobě hrdě prohlásit, že obešel Zemi po rovníku. Obnova značení se provádí v tříletých cyklech – každý rok se obnoví třetina značených tras tak, aby se za tři roky značkaři vrátili zpět „na začátek“. V okolí Bučovic a Ždánického lesa se každoročně obnovuje kolem padesát kilometrů značených tras, v celém vyškovském okrese pak přes sto kilometrů. K tomu je potřeba připočíst údržbu směrovníků, map a taktéž lávek ve správě KČT.

Může trasy značit každý člen klubu?
Značkařská činnost je z pohledu Klubu českých turistů činností odbornou, nelze ji vykonávat bez zvláštního zaškolení. Proto ani nelze očekávat, že se do značení zapojí všichni členové. Navíc by pak práce ani nešla rozdělit. Situace byla spíš opačná, dlouhé roky stála veškerá obnova na Svatoplukovi Gambovi mladším a dvou třech pomocnících. Až loni se nám podařilo získat tři nové zájemce o značení, takže se podíl kilometrů na jednoho značkaře snížil. Značkařská práce totiž není jenom malování značek. Aby značka turistům správně sloužila, musí být především dobře vidět. Což v lesích, ale především na mezích a kolem polních cest znamená vysekání nepřeberného množství větví, keřů či kopřiv, které by jinak turistům bránily ve výhledu.

Jak moc je taková činnost nákladná?
Každoročně si obnova značení v naší zemi vyžádá výdaje dosahující téměř šestnáct milionů korun, které jsou kryty zejména dotacemi z ministerstva pro místní rozvoj, krajských rozpočtů a příspěvku od státního podniku Lesy ČR. A to se bavíme jen o materiálových nákladech a výdajích na cestovné, neboť značkaři pracují bez nároku na odměnu. Bez této významné pomoci bychom u nás určitě neměli tak kvalitní značení jaké máme. Takže kromě značkařů na všech úrovních KČT jsou za to vděční určitě i obyčejní turisté a výletníci. A na doplnění ještě jedna statistika: turistické značení přináší dle několika odborných studií státnímu rozpočtu pět miliard korun ročně. Každoroční návratnost investice do tohoto projektu se tedy pohybuje na úrovni 300x vyšší než původně vynaložené peníze.

Co byste na turistice vyzdvihl?
Skrze celou společnost dnes zaznívá, jak málo se hýbeme. A to zejména děti, které tráví nad displeji mobilů a počítačů celé hodiny. Ale copak lze takové děti jen tak z placu zavést do některého sportovního oddílu, kde je už od počátku kladen důraz na určitou výkonnost, mezi vrstevníky, kteří se sportu věnují pravidelně? Troufám si tvrdit, že jen málokomu se podaří do takového kolektivu zapadnout. Naproti tomu turistika ve všech svých podobách nabízí nenáročnou formu pohybu, a pokud někdo chce, není problém i zde zvolit některou z výkonnostních forem. O tom, že kromě pohybové aktivity je s turistikou pevně spjato také poznávání okolí, ať už přírody, historických i současných či kulturních reálií, není sporu. Očekávám, že se však brzy do popředí dostane i další důležitá stránka turistiky, a to stránka společenská – jako protiváha takzvaným sociálním sítím, přes které si dnes většina lidí vyměňuje vzkazy, protože na setkání nemá čas. Úzce s tím souvisí další charakter turistiky, a tím je prohlubování mezigenerační spolupráce a sounáležitosti. Turistika také vede k toleranci, součástí klubu je i sekce zdravotně hendikepovaných turistů a sám KČT spravuje, to znamená zřídil, vyznačil a nadále udržuje, několik značených tras pro vozíčkáře. Zdravé lidi tak nutí k zamyšlení, že ne všichni to mají v životě jednoduché. Zdravotně postižené naopak může ochránit před hrozbou určité izolace a přinést jim nové impulzy. Turistika je prostě aktivita pro všechny.

Článek byl převzat ze zpravodaje Bučovické noviny se souhlasem vydavatele.