Farář Tomáš Fránek: Přeji Bučovákům, aby se jich dotklo poselství Vánoc

Ilustrační foto
Autor: Stanislav Knotek

Není důležité mít všechno dokonalé, proto je potřeba dávat si hranice. Tak zní jeden z vánočních vzkazů bučovického faráře Tomáše Fránka. „Myslím, že i dnes lidé zjišťují, že sice je důležité mít uklizeno, ale také že existují přesahy,“ říká Fránek.

Co z dětství se vám vybaví, když se řekne Vánoce?
Osvětlený vánoční stromeček. Rád jsem zapaloval svíčky. Jednou se mi to vymklo z rukou a tatínek musel vyběhnout ven s hořícím stromečkem přes chodbu, aby nám to doma neshořelo. Jinak také adventní kalendáře, kdy jsme otvírali okénka, v nichž byly nějaké dobroty. Samozřejmě i bohoslužba v kostele, varhany, to se mi moc líbilo. V Brně, odkud pocházím, jsme chodili po betlémech. Je tam spousta kostelů a v každém byl jiný.

Jaké adventní zvyky jste s rodiči v době vašeho dětství dodržovali?
Na adventním věnci jsme zapalovali svíčky, u toho jsme se modlili. Pak jsme dodržovali takový neobvyklý zvyk, byla to hezká tradice, kterou jsme absolvovali na Štědrý den. S rodinami, se kterými jsme se znali z kostela, jsme chodili v Líšni na Říčky, kde předtím zakoupený kapr dostal svobodu. Přitom jsme se prošli, děti posílaly svíčky v ořechové skořápce po vodě a tatínci si mezi sebou rozlili slivovici.

Jak slavíte Vánoce dnes?
Pracovně.

Můžete popsat, jak vypadá váš Štědrý den?
Ráno si dám vánočku a pak začínám s přípravou. Zdobím stromeček a nachystám betlém. A pak už se chystám na bohoslužby, které na Štědrý den máme. Také se snažím ztišit a přemýšlím o tom, co pro mě znamená poselství Vánoc. Loni jsem přijal pozvání farníků na štědrovečerní večeři. Bohoslužby začínaly o půl čtvrté odpoledne a zastavil jsem se až v jednu ráno. Duchovní přípravy, zklidnění, zamýšlení se už ale začínají o adventu. Liturgie nás během čtyř adventních nedělí postupně uvádí do tajemství příchodu Páně, ten se odehrál už před dvěma tisíci roky, a také k očekávání jeho druhého příchodu na konci časů. I ranní rorátní mše svaté mají své kouzlo, začínají ve tmě, které symbolicky prozařuje přibývající světlo na adventním věnci. Člověk tak pomalu za čtyři týdny dojde k tomu hlavnímu, ke dni Narození Páně.

Nemáte pocit, že v dnešní době se duchovno hlavně právě z vánočních svátků vytrácí?
Já si spíš myslím, že se jednou musí všechno přejíst. Lidé zjišťují, aspoň v to tedy doufám, že je sice důležité mít doma uklizeno a nakoupeno, ale že také existují přesahy. Dát si hranice, záměrně se omezovat. To je podle mě jediná cesta, jak uniknout z pasti, že všechno musí být dokonalé.

Co pro vás znamená advent a Vánoce?
Pro mě je hlavní poselství v tom daru, který nám Bůh chce dát. V jeho Synu a vůbec v tom, že Bůh vstupuje do našeho života. Že je nám velmi blízko. Toto období vnímám jako dar Jeho pokoje, mimořádného navštívení. On je tím, kdo má věci ve svých rukou, ví, jak mají být správně. A nechápu, proč tento dar lidé odmítají a chtějí úplně jiné věci. Tehdy, když se narodil Ježíš, to rozhodně nebylo tak poetické, jak to prožíváme my dnes u betlémů. Přesto Maria s Josefem neztratili důvěru, že se nic neděje bez Božího dopuštění, nepřestali Bohu věřit ani tady, ani mnohokrát potom.

Mluvil jste o bohoslužbách, na Štědrý den se slouží takzvaná Půlnoční mše. Ne všude ale bývá o půlnoci…
Je to hlavně z důvodu, že je delší než jiné bohoslužby. A další den, na Boží hod vánoční, bývá mše svatá poměrně brzy. Ze zkušeností vím, že to tak většinou chtějí i věřící, kteří na ně chodí.

Co byste Bučovákům popřál k Vánocům?
Přeji jim, aby byl u nich doma pokoj. Aby zakusili radost toho, že Vánoce jsou speciální dobou, která je darem pro nás. Abychom k sobě měli blíž a aby pocítili, že Bůh je a že je dobrý. A že nám dává ten největší dar, svého Syna. To je poselství Vánoc. Přeji jim, aby se jich dotklo.


Článek byl převzat ze zpravodaje Bučovické noviny se souhlasem vydavatele.