Oslavil by stovku. Bučovice vzpomínají na slavného rodáka Miroslava Doležala

Ilustrační foto
Autor: Pixabay

Bučovický rodák Miroslav Doležal, který je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností domácího kulturního a společenského dění 2. pol. 20. století, byl takový patriot, že si ho kvůli tomu jeho kolegové dobírali.
Třeba Miroslav Horníček říkával, že Bučovice neleží u Brna, ale Brno u Bučovic. Mistr Doležal zkrátka na své rodiště nedal dopustit, často na něj vzpomínal a velmi rád se do něj vracel. V těchto dnech si připomínáme 100. výročí jeho narození.

Na svět přišel 10. února 1919 v Trávnické ulici v Bučovicích. Pocházel z šesti dětí. Jeho rodiče přišli do Bučovic z východních Čech, maminka z Ústí nad Orlicí, tatínek z Brandýsa nad Orlicí. Do svých šesti let se jmenoval Miloslav. Tehdejší děkan, který mu vystavil rodný list, změnil jeho jméno na Miroslav.

V mládí běhal jako každý kluk s kamarády, hodně však také pomáhal matce. Například pásával husy a právě při tom přečetl nejvíce knížek ve svém životě, jeho oblíbenými byly Verneovky. Když byl asi ve čtvrté třídě, maminka rozhodla, že se začne učit hrát na housle. Na tomto poli se mu ale nedařilo, ačkoliv měl v rodině strýce z maminčiny strany Jaroslava Kociána, který byl světovým houslovým virtuosem. Přesto před hudbou neutíkal. Jeho první hudební vystoupení se odehrávala na kúru bučovického kostela – začal zpívat nejprve ve sboru, pak i sólově.

Po skončení obecné školy udělal zkoušku a nastoupil do bučovického reálného gymnázia. Osm let strávených v tomto ústavu pokládal Miroslav Doležal za jedno z nejhezčích období svého života. Studia na reálném gymnáziu ukončil maturitou v květnu 1938. Tím skončila doba jeho dětství v Bučovicích.

Přišlo rozhodování, co dál. Miroslav chtěl zkusit divadlo a maminka souhlasila. Přesto se po její poznámce: „Napřed buď ale něčím pořádným,“ rozhodl, že bude studovat práva na právnické fakultě brněnské Masarykovy univerzity. I když se snažil, chodil na přednášky, učil se, brzy zjistil, že exaktní právnická věda je pro něj něčím naprosto cizím. Stále více se rozhlížel po brněnské kultuře. Téměř denně byl v divadle, viděl snad všechny činohry i opery v brněnském Zemském divadle. Od studentských let rád recitoval.

Na jaře roku 1939 udělal zkoušku na dramatické oddělení brněnské konzervatoře a byl přijat jako mimořádný posluchač. Když 17. listopadu téhož roku Němci vysoké školy zavřeli, stal se řádným posluchačem konzervatoře. Tam studoval až do absolutoria v roce 1943. Současně už v té době spolupracoval v Brně s tamním souborem Komorní hry, kde si zahrál mimo jiné titulní roli v Goethově Faustovi. V letech 1943–1948 byl členem Národního divadla v Brně. Nastudoval tam rovněž roli Lazara v Lazarově smíchu, Švandu ve Strakonickém dudákovi.

V červnu 1948 byl Miroslav Doležal pozván vedením činohry Národního divadla v Praze k vystoupení ve Stavovském divadle v roli Jana Husa ve stejnojmenné hře J. K. Tyla. Za několik dní podepsal svou první smlouvu v Národním divadle, na jehož scéně mohl stát a hrát ještě ve svém pozdním věku, a to do roku 2005. Mimo jiné ztělesnil například Zeyerova Radúza, Francka v Maryše bratří Mrštíků, v Shakespearově Cymbelínovi hrál Cornelia a ztvárnil starého sedláka v Goethově Faustovi. Za zmínku stojí i jeho Karel IV. v Noci na Karlštejně, jehož hrál víc než dvacet let právě na hradě Karlštejně a celkem tam odehrál kolem pěti set repríz.

Od začátku spolupracoval s Československou televizí. Objevoval se v televizních filmech, inscenacích i seriálech. Natočil kolem patnácti filmů, např. Mikoláš Aleš, Jan Žižka, Proti všem, Vlčí jáma, Paleta lásky. Jeho krásný hlas, nezaměnitelný baryton, bylo možno slyšet i v rozhlase. Pětadvacet let učil na fakultě žurnalistiky Karlovy univerzity budoucí redaktory a hlasatele rozhlasu i televize, jak správně mluvit.

Měl také dva velké koníčky – cestování a sport, jeho celoživotní láskou se stala atletika. V roce 1972 se stal předsedou nově založeného Klubu fair play, který byl v roce 1977 přijat do Československého olympijského výboru. Byl i  ozhodčím lehké atletiky. Přáním Miroslava Doležala bylo, aby k sobě lidé měli blíž, ne aby se nenáviděli a záviděli si. V dnešním nesmyslně uspěchaném životě mu chyběla lidská pokora.

Do hereckého nebe odešel tento bučovický patriot, čestný občan města a nejstarší člen činohry Národního divadla v Praze 12. dubna 2009. Po jeho smrti po něm byl pojmenovaný bučovický divadelní festival a v předsálí Katolického domu mu město nechalo umístit pamětní desku.

Článek byl převzat ze zpravodaje Bučovické noviny se souhlasem vydavatele.