Historik z Bučovic František Šujan přispěl i do Ottova slovníku naučného

Ilustrační foto
Autor: Jan Sapák, Wikipedia

Bučovická místní část Kloboučky by se mohla a oprávněně měla pyšnit významným rodákem. V prostém domečku č. 3 se tam před stošedesátilety lety, 3. července 1859, manželům Antonínu a Marii Šujanovým narodil chlapec. Při křtu mu přisoudili jméno František. O jeho mládí toho dnes už mnoho vědět nemůžeme, ale musel brzy vynikat. Vždyť bučovickou obecnou školu (Kloboučky tehdy byly ještě přiškoleny do Bučovic, místní školu si občané dali postavit až v roce 1889) opustil již po šesti letech v roce 1872. Tehdy bučovické škole vládla jiná významná osobnost, jubilejní nadučitel František Procházka. A ten jej jistě na studium gymnázia vybavil vědomostmi dobře, proto František jednotlivé stupínky vzdělání, jistě i díky svému intelektu, zvládal jako přeskok přes potok, který protékal kloboučským záhumením.

Po osmi letech strávených na gymnáziu v Brně, kde se zřejmě vyhranil jeho
zájem o historii, přešel v roce 1879 rovnou do škamen Filozofické fakulty pražské univerzity, aby studoval dějepis, zeměpis a češtinu. V průběhu pražských studií (1879–1883) došlo na univerzitě v roce 1882 k jejímu rozdělení a při něm byl František, ke své velké radosti, náhodně zapsán jako první posluchač její české větve. Po obhajobě doktorátu filozofie v roce 1884 s aprobací z dějepisu a zeměpisu se rozhodl pro pedagogickou dráhu. Ještě v roce 1884 se zkušebně uplatnil jako kandidát českého vyššího gymnázia v Praze, ale už od roku 1885 získal místo suplujícího profesora českého Vyššího gymnázia v Jindřichově Hradci a poté v Kroměříži. Ale táhlo jej to ještě blíže k domovu. Po ještě čtyřletém působení v roli suplujícího profesora Vyššího gymnázia v Brně (1886–1890) získal definitivu jako řádný profesor Vyššího českého gymnázia v Brně. Mezitím si v roce 1886 aprobaci rozšířil o český jazyk, což v Rakousko-uherské monarchii nebyla snadná cestička vzhůru. Ještě v roli suplenta začal pomýšlet i na to, aby založil rodinu. Musel budit důvěru, vždyť hned 6. června 1887 jeho srdce i příjmení získala slečna Jana Hodková, s níž prožil zbytek života a spolu přivedli na svět syna a dvě dcery. Již jako zkušený profesor a publicista po sedmi letech učitelské práce se rozhodl ucházet se o místo ředitele II. české Státní reálky v Brně, které získal v roce 1907 a vytrval v něm až do svého odchodu na zasloužený odpočinek plných osmnáct let. Teprve v roce 1925, ve svých šestašedesáti letech, se vzdal záslužné pedagogické a zčásti i publikační činnosti. Ani při práci ředitele a učitele však nemyslel jen na přítomnost. Prozíravě se zasadil o výstavbu nové školní budovy gymnázia v Křenové ulici, jíž byl ředitelem, a tak se nesmazatelně zapsal do její historie. Slavnostně byla otevřena 18. září 1912.

František Šujan začal být literárně činný ještě za studií pražské filozofie, konkrétně od roku 1883. Přispíval do celé řady periodik, vždy však českých a s historickým zaměřením. Jmenujme alespoň Historický sborník, Český časopis historický, psal do Časopisu Moravského musea zemského, do Hlídky a do Časopisu Matice moravské, ale i dalších. Je autorem řady dobových učebnic dějepisu pro střední školy. Avšak jeho hlavní publikační zájem se soustředil k dějepisu města Brna. Stěžejní dílo Františka Šujana „Dějepis Brna“ se dočkal hned dvou vydání, první v roce 1902, druhé hned v roce 1928. Jeho dílo podrobně popsal Jaroslav Dřímal v publikaci „Historik František Šujan“. Nepříliš známá je skutečnost, že přispěl celou řadou hesel do tehdy ojedinělého a jen těžko překonatelného Ottova slovníku naučného, kde jej můžete najít pod značkou „Šj“. Pracoval obětavě ve prospěch mnoha národních, kulturních i hospodářských spolků brněnských i moravských, často přednášel i v dělnických spolcích. Stal se nejprve členem, redaktorem a později i předsedou Musejního spolku v Brně, na celých osmnáct let od roku 1917 do roku 1936.

Spojení Františka Šujana s Musejním spolkem v Brně stojí za širší zmínku.
O existenci spolku bylo po předchozích přípravách rozhodnuto 26. prosince 1887 v Besedním domě. Stanovy spolku byly schváleny 3. února 1888 s tím, že: „Účelem spolku jest pátrati po znamenitostech země moravské, zejména po starožitnostech a jiných památkách historických všelikého druhu, sbírati je a uchovávati v muzeu, dále pak schůzemi kdekoli na Moravě konanými, přednáškami s poučnými hovory, jakož i vydáváním spolkového časopisu a děl uměleckých buditi v lidu zájem pro kulturní památky vlasti.“ Spolek byl sice oficiálně popsán jako „nepolitický, odborný a vědecký“, avšak vznikl v době, kdy německá správa Brna potlačovala českou většinu v zemi a oficiální historiografie (rakousko-uherská) usilovala o prokázání německého původu minulosti Moravy a její kultury, za účelem podpory německé vědy a kultury v tehdejším německém Brně. To bylo v rozporu s českými zájmy a František Šujan byl u toho. Spolek si za cíl předsevzal zejména vybudování muzea moravské kultury českého jazyka v Brně, záchranu a ukládání památek na minulost, a tím napomáhat k hlubšímu poznání slovanské historie vlasti. Takže v podstatě spolek politický byl, i zachování národnosti je politikum. František Šujan se spolupodílel na tezi, jak minulost přiblížit lidu z něhož vzešel, mimo jiné se v ní uvádí: „Dnes je třeba však psáti vlastivědu pro celý národ... Proto nutno, aby vlastivěda podávala všestranný vývoj kulturní a historický našeho lidu. Naše vlastivěda musí najíti cestu do poslední dědiny moravské a k srdci všeho lidu. ...Z téhož důvodu by musila vlastivěda naše psána býti způsobem přístupným každému.“

Velikost osobnosti Františka Šujana a snad i jeho původ se odrazily také
ve vztahu ke studující mládeži. Byl dlouhodobě veřejně znám jako velký podporovatel a příznivec zejména chudých studentů, v jejichž prospěch ještě před svým odchodem do penze, věnoval značnou finanční částku. Jeho osobní i vědecké zásluhy byly po právu oceněny řadou uznání a ocenění. Počínaje udělením Čestného občanství obce Vranov u Brna bylo mu uděleno čestné členství Musejního spolku v Brně, stal se dopisujícím členem Musejní společnosti, od roku 1915 byl titulován jako vládní rada a byl přijat za člena Královské české společnosti nauk v Praze, což je tehdejší ekvivalent současné Akademie věd České republiky.

Za svými předky odešel v požehnaném věku pětaosmdesáti let, uprostřed válečného běsnění 19. července 1944 v Brně, kde je na ústředním hřbitově města i pochován. Čtenářům se omlouvám, že se do vydání tohoto čísla nepodařil zajistit souhlas s publikací jeho fotografie. Přijměte prosím jako
náhradu snímek Moravského muzea, o něž se František Šujan výrazně zasloužil.

Podle podkladů www portálu Osobnosti města Brna aj. sestavil Miloslav Michalčík.

Článek byl převzat ze zpravodaje Bučovické noviny se souhlasem vydavatele.