Vzpomínáme na zasloužilého učitele a vlastivědného spisovatele Čeňka Kramoliše

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Jistě ještě v Marefách a Kloboučkách žijí spoluobčané, na něž jméno tohoto velmi plodného, mimořádně aktivního spisovatele a zasloužilého učitele Čeňka Kramoliše hlasitě promluví. Vždyť práci místního pedagoga a osvětového pracovníka věnoval v našem kraji dvě desetiletí. Připomínáme si 157. výročí jeho narození a v červnu uplynulo 70. výročí jeho úmrtí.

Narodil se v Rožnově pod Radhoštěm 7. prosince 1862 do rodiny řezníka Michaela a Anny Kramolišových. Maminka pocházela z rodiny učitele Stušky, proto bylo téměř samozřejmé, že i jejich nadaný syn byl dán na studia. Vystudoval nižší gymnázium ve Velkém Meziříčí a učitelský ústav v Příboře. Na své první učitelské místo nastoupil v roce 1882 v Krásensku u Vyškova, odkud byl v roce 1886 přeložen do Maref a po třech letech do Klobouček. V současné místní části se v právě novotou vonící škole, postavené za starostování J. Handlíře za třináct tisíc zlatých, ujal místa nadučitele. S chutí jemu vlastní se za pomoci svého mladšího učitele Bedřicha Nováčka pustil do svého humánního díla. Kromě samotné výuky dítek už po roce (1890) založil obecní knihovnu, která brzy dosáhla přes čtyři sta svazků. Při škole zřídil pokračovací kurz pro žáky „škole odrostlé“, v němž po dva roky bezplatně vyučoval. Jeho zásluhou bylo nebývale zlepšeno až dosud zanedbávané sadařství. Po obou stranách silnice v obci vznikly před staveními řady vzrostlých hrušní. Zakládal sady a vysazoval s žáky pusté stráně a břehy ovocným stromovím. To spoluobčané viděli jako asi nejhlavnější stopy jeho činnosti v obci.

V průběhu let strávených v Kloboučkách (přesněji v roce 1892) se oženil s Julií rozenou Šmídovou a přivedli na svět dceru Miladu Annu, provdanou po letech Süsserovou. Za šestnáct let svého působení v Kloboučkách vyryl v myslích svých spoluobčanů hlubokou brázdu, neboť „týž byl znamenitý učitel, vychovatel a spisovatel a odešel požívaje úcty a lásky všeho občanstva", jak s potěšením zaznamenal tehdejší kloboučský kronikář. Ještě než Kloboučky opustil, jmenovalo jej zastupitelstvo za jeho zásluhy "Prvým čestným občanem obce Klobouček“. Můžeme předpokládat, že si té pocty užil, vždyť Nejvyšší mu dopřál ještě desítky let života. Užíval jí oprávněně, tehdy ještě panovala všeobecná úcta a prestiž učitelského poslání, které v současnosti tak velmi postrádáme.

Po odchodu z Klobouček v roce 1905 se stal odborným učitelem na měšťanské škole ve Vyškově, od roku 1908 dokonce okresním školním inspektorem a od roku 1911 zároveň ředitelem dívčí měšťanské školy v Hranicích na Moravě. Po sedmnácti letech ve funkci školního inspektora odešel v roce 1924 na zasloužený odpočinek. Všude, kde pracoval, působil také osvětově, organizoval a vedl ochotnické divadlo, pořádal přednášky a besedy. Ale ani v pracovně vytíženém čase neustal ve svém psaní, často pod poměrně průhlednými pseudonymy Č. Šilomark, nebo K. Čeněk. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdraví, po těžkém úrazu, který utrpěl v roce 1930, se odstěhoval v roce 1935 k dceři do Brna, aby tam zpracovával svá dřívější bádání a záznamy. Druhý nečekaný, o to silnější duševní úraz utrpěl v roce 1938. Když československý rozhlas vysílal zprávy o mnichovském diktátu a naší kapitulaci, v důsledku rozrušení částečně ohluchl a oslepl. Ale ani tento handicap jej neodradil od další práce. Ještě se stačil zapsat mezi spoluzakladatele Valašského krůžku v Brně a v mezích stále skromnějších možností pokračoval v psaní. Ale smrt jej stejně dohonila. Jeho pracovité
srdce utichlo v Brně 16. června 1949. Jistě si zaslouží vzpomínku nejen v Kloboučkách a Marefách, kde odhodlaně působil, ale jistě i v celém našem městě, které ve svých pracech také popsal a zviditelnil.

Článek byl převzat ze zpravodaje Bučovické noviny se souhlasem vydavatele.