Projekt Živá krajina na Bučovicku chce zapojit i občany

Ilustrační foto
Autor: Spolek Živá voda

Naše voda a potraviny závisí na existenci dvaceti centimetrů úrodné ornice, která vznikala stovky let a kterou v současné době nejsme schopni účinně chránit před erozí a degradací.

V počasí se budou objevovat extrémy – sucha budou velmi výrazná a budou trvat dlouho a naopak se může stát, že několik let bude hodně srážek.

Naše krajina ovšem na toto není připravena. Potřebujeme mít plán, jakým způsobem ji měnit tak, aby byla vůči těmto změnám odolnější. Přicházíme proto se zapojením občanů, kteří si krajinu za svým domem můžou opravit v podstatě sami.

Okolní krajina i klimatické podmínky se nezadržitelně mění. Harmonické střídání ročních období je v posledním desetiletí v nenávratnu. Předchozí roky jsme si zvykli, že po mírné zimě nastoupí povětšinou velmi suché a horké léto. Naopak poslední dva roky se zdají velmi deštivé. Jak se říká „štěstí přeje připraveným“ – bude nutné tento fakt akceptovat a sebe i krajinu na sucho, ale i bleskové povodně připravit. Jak?

Projekt Živá krajina dokazuje, že každý, komu není stav krajiny lhostejný, může přidat ruku k dílu a zapojit se do její obnovy. Cílem je vrátit půdě schopnost zadržovat vodu v době, kdy je jí dostatek a pomalu ji do krajiny vracet v obdobích sucha.

Začínáme mapováním aktuálního stavu, ideálně po povodích jednotlivých potoků. Na základě tohoto pak vzniká komplexní návrh nápravy krajiny s cílem využít maximálně potenciál daného místa a navrhnout optimální řešení hydrologického režimu v celé ploše povodí.

O jaká opatření se jedná konkrétně na Bučovicku? Při pohledu na zdejší malebně zvlněnou krajinu předhůří Karpat člověka snadno napadne, co je největším problémem – eroze půdy. Je zprvu nenápadná, ale již jasně potvrzená na leteckých snímcích. Zvláštní barevnost půd je způsobená vodní a větrnou erozí – 74,8 % orné půdy v souvislých obřích lánech, při pouhých 0,3 % lesních, 0,9 % vodních, 5 % travních a 19 % ostatních ploch tomuto stavu nahrává. Voda se na svazích těžko zasakuje, rychle stéká do údolnic a dál do potoků, které se po dešti rychle rozvodňují. Tak voda odtéká rychle bez užitku pryč a s sebou bere drahocennou svrchní vrstvu ornice. Řešením je především co nejjednodušší a promyšlené rozčlenění zemědělské krajiny pomocí mezí, zatravněných pásů, alejí, zasakovacích pásů, důležité je také budování větrolamů a nových remízků a lesních porostů. Jedním z nejdůležitějších opatřeních je navrácení vodních toků z betonových zahloubených koryt do přirozeně meandrujících řečišť, budování tůní, mokřadů, rybníků a drobných vodních ploch, což dá srážkám šanci se v krajině zasáknout. Významnou technickou stavbou, která negativně ovlivňuje vodní režim, je také rozsáhlý systém odvodňovacích meliorací, který odvádí vláhu z polí bez užitku pryč.

Všechna jmenovaná drobná a přírodě blízká opatření pak mohou působit ve vzájemné synergii a vodu v krajině zadržet, v době sucha pak postupně uvolnit a sytit potoky, studny a jiné vodní zdroje. Také ale kladou překážky vodě při extrémních bouřkách, a předchází tak bleskovým povodním.

Metodika Živé krajiny je unikátní v tom, že zapojit se může skutečně každý a řešení přichází odspodu. Občané a obce nemusí čekat na politická rozhodnutí, která přichází velmi pomalu, a mají tak v rukou způsob, jak si mohou krajinu ve svém bezprostředním okolí napravit sami. Přidáte se?

Více informací o projektu najdete na Facebooku Živá krajina jižní Morava a webu spolecneprotisuchu.cz.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Bučovických novin.