Nová výstava v bučovickém muzeu představí obrazy malované na sklo

Ilustrační foto
Autor: Muzeum Bučovice

Muzeum Bučovice zve všechny své příznivce na novou výstavu s názvem Světec nebo světice, ochránci to světnice, jež se bude konat tradičně ve výstavních prostorách muzea na zámku. Začne 30. listopadu a představeno bude několik desítek podmaleb z etnografické podsbírky Muzea Vyškovska a z podsbírky Muzea Bučovice. K vidění budou také obrázky současné výtvarnice a fotografky Zuzany Čechové-Kadlecové, která maluje obrázky pro radost i na přání zájemců. Výstavu doplní polychromované dřevořezby svatých. Nebude chybět ani zábavná aktivita pro děti v podobě fotokoutku.

Podmalby jsou obrazy malované na sklo z jeho rubové strany. Tato tvorba není jednoduchá právě proto, že obrázky i nápisy se musí malovat zrcadlově obráceně. Malba je tak uschována „uvnitř“ obrazu a není tolik náchylná k poškození. Tato technika se v našich zemích objevuje již v 16. století, největší popularitu však obrazy na skle zažívaly od druhé poloviny 18. století do 3. čtvrtiny 19. století. Obrázky se malovaly olejovými nebo temperovými barvami na tabulové sklo. V této době již nebyly podmalby tak nákladnou záležitostí a téměř každá domácnost se mohla pyšnit alespoň jedním takovým obrázkem. Čím více se jich v domácnosti nacházelo, tím větší prestiž měla rodina v místní komunitě. Podmalby tvořily součást světnice – umisťovaly se především do takzvaného svatého koutu, nad stůl, nad postel, mohly viset i při vchodu nebo mezi okny. Najít jsme je mohli také v krajině, například v kapličkách, na Božích mukách nebo při studánkách. Obrázky představovaly náměty mariánské, christologické a hagiografické. Světce na obrázcích rozpoznáváme především podle jejich atributů.

Podmalby představují součást bohaté lidové tvorby našich předků a zároveň jsou dokladem lidové zbožnosti obyvatelstva. Malované náměty naznačují magicko-ochrannou funkci obrázků. Ty měly ochránit jedince i celou domácnost před nemocí, neštěstím či možnou přírodní katastrofou. Podněcovaly své majitele k rozjímání a sloužily k náboženské výchově dětí. Lidé si je mohli nechat malovat na zakázku, častěji je však nakupovali od podomních obchodníků, na trzích nebo si je dováželi jako upomínku z poutního místa. Obliba podmaleb končí se závěrem 19. století. Obrázky na skle byly uchovávány z důvodu úcty k tradici předků, některé se tak dostaly do muzeí, jiné do soukromých sbírek. Ve 20. století se k technice podmaleb vrátili neprofesionální tvůrci i školení výtvarníci. Malovali buď repliky původních obrazů s náboženskými náměty římskokatolické věrouky anebo se zaměřili na vlastní výrazovou tvorbu.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Bučovických novin. Titulek byl pozměněn.